Největší chyba v rozhovoru? Připravujete si odpověď.

Když posloucháte naplno, je to na vás vidět.

Možná mlčíte.

Možná přikyvujete.

Ale pokud si už připravujete odpověď, neposloucháte.

Většina lidí si myslí, že poslouchá.

Místo toho si v hlavě připravuje vlastní odpověď.

„Já poslouchám“

Opravdu?

Zkuste si vzpomenout na poslední poradu.

Někdo mluvil.

Mezitím jste:

• přemýšleli, co odpovíte,

• formulovali protiargument,

• hledali řešení,

• nebo si říkali: „Až domluví, uvedu to na pravou míru.“

Zvenku to vypadá jako pozorné naslouchání.

Uvnitř už ale běží příprava vaší odpovědi.

A druhá strana to vycítí.

Co se v tu chvíli skutečně děje

Ve chvíli, kdy si připravujete repliku, přestáváte být plně přítomní. 

Vaše pozornost se stáhne k vám.

Nejste už „s ním“. Jste „u sebe“.

A právě tady vzniká odstup. 

Objeví se jemné napětí. 

Rozhovor zůstane na povrchu.

Jednoduché pravidlo pro další rozhovor

Když druhý mluví, vaším jediným cílem je porozumět.

Ne reagovat.

Ne radit.

Ne srovnávat s vlastní zkušeností.

Ne připravovat odpověď.

Jen porozumět.

Pusťte potřebu říct něco chytrého.

Důvěřujte, že až přijde vaše chvíle, slova se objeví.

Co se začne dít

Lidé začnou mluvit jinak. 

Otevřeněji. 

Hlouběji. 

Klidněji.

Cítí, že jsou skutečně slyšeni.

A když se člověk cítí slyšen, nepotřebuje se tolik bránit. 

Nepotřebuje tlačit. 

Nepotřebuje se prosazovat silou.

A z takového prostoru se komunikuje mnohem snáz.

Zkuste to

Dnes si vyberte jeden rozhovor.

Jednoho kolegu. 

Jednoho klienta. 

Jednoho blízkého člověka.

A zkuste jen jednu věc:

Buďte tam naplno.

Nepřipravujte odpověď. 

Jen poslouchejte.

A pak si všimněte, co se změní.

Tato změna odděluje lidi, kteří jen mluví, 

od těch, které druzí opravdu poslouchají.

Nejde o další techniku. 

Jde o návrat k něčemu základnímu.

K opravdové přítomnosti.