Když se otázky změní ve výslech: Jak rozhovor v talk show vytočil i zkušeného moderátora

A pak se začal ptát host...

Máte někdy pocit, že se vás zaměstnanci bojí? Že místo otevřených odpovědí mlží, brání se nebo uhýbají? Možná není problém v tom, že by nechtěli mluvit – ale v tom, jak se jich ptáte.

V tomto článku se podíváme na to, jak nevinné otázky mohou působit jako výslech – a jak jednoduchá úprava formulace dokáže změnit celou atmosféru rozhovoru. 

Pár let zpátky jsem si při sledování jednoho rozhovoru všiml něčeho neobvyklého. Host najednou vystoupil z obvyklé role a převzal iniciativu – začal klást otázky. A ne ledajaké: byly přímé, rychlé a nečekané. Během pár vteřin se úplně změnila atmosféra ve studiu. 

Představte si talk show. Rozhovor už nějakou dobu běží, moderátor klade otázky a konverzace probíhá běžným tempem. Najednou ale host převezme iniciativu. Otočí dynamiku a začne se ptát – a to dost nekompromisně.

1. Jak se z běžného rozhovoru stal výslech

Všechno vypadalo jako běžný rozhovor – až do chvíle, kdy se role obrátily a otázky začal klást host.

A pak:

Host: „A máte tam zvonek?“

Moderátor (překvapený): „Máme zvonek.“

Host: „A funkční?“

Moderátor (s lehkým údivem): „Máme, ano.“

Host: „A máte ho nadepsaný?“

Moderátor (začíná se očividně ošívat): „Máme, ano.“

Host: „A co na něm máte nadepsaného?“

Moderátor (sotva skrývá vztek): „To vypadá, že jste od fízlů, nebo co!“

Možná byste čekali, že se takový rozhovor odehrál při výslechu na policii. Ale ne. Bylo to v talk show Jana Krause. A moderátor, který je známý svým pohotovým humorem, ztratil trpělivost.

2. Co se tady stalo?

• Na první pohled obyčejné otázky.

• Chybí jim ale jakákoliv jemnost.

• Jsou příliš přímé, strohé, nečekané.

Výsledek? Moderátor se cítí tlačen do kouta, přestává vnímat rozhovor jako přátelský a místo normální odpovědi reaguje podrážděně.

Moderátor je však profesionál, který se jen tak nenechá zatlačit do kouta. Je zvyklý na ostré otázky, ale tady ho série přímých dotazů bez jakéhokoliv změkčení viditelně rozhodila.

A teď si představte, jak by podobná situace dopadla ve vaší kanceláři.

Co když takhle „ostře“ zpovídáte svého zaměstnance, který udělal chybu? Co když na obchodním jednání chrlíte otázky jednu za druhou? Jak se asi bude cítit druhá strana?

Pokud ani zkušený moderátor neustál takovou kadenci otázek, jak se asi bude cítit někdo, kdo není na podobný tlak zvyklý?

3. Jak by to šlo jinak?

Představme si stejnou situaci, ale s použitím takzvaných ujemňovačů – způsobu, jak otázku nebo sdělení podat jemněji, aby neznělo tvrdě nebo konfrontačně.

• „Mohu se zeptat, máte u vchodu zvonek?“

• „A funguje spolehlivě?“

• „Jsem jen zvědavá, máte ho nadepsaný?“

• „Zajímalo by mě, co na něm přesně stojí.“

Najednou otázky působí méně výslechově, přirozeněji a místo konfrontace by zřejmě pokračoval normální rozhovor.

4. Poučení: forma otázky mění celý kontext

Pokud potřebujeme položit víc otázek za sebou – třeba při pohovoru nebo při řešení problému – a nedáme si pozor na způsob, jakým je formulujeme, můžeme snadno působit konfrontačně. Stačí ale přidat ujemňovače a tón celé konverzace se změní. Z výslechu se stane přirozený dialog.

Praktická rada: Pokud máte pocit, že někdo reaguje podrážděně na vaše otázky, zkuste se zamyslet – nepůsobí vaše otázky příliš stroze? Nepokládáte je příliš rychle? Možná stačí malá změna a atmosféra rozhovoru se úplně otočí.

Z mé praxe vyplývá, že většina lidí si ani neuvědomuje, že jejich otázky mohou znít příkře, stroze nebo až konfrontačně. Přitom stačí drobná úprava formulace a druhá strana reaguje úplně jinak. Jak jste na tom vy?

5. Tahák na ujemňovače – začněte je používat hned!

Vyberte si několik ujemňovačů a začněte je používat ve svých rozhovorech. Uvidíte, jak se změní reakce lidí kolem vás!

Když potřebujete položit citlivou otázku:

• „Pardon, že se ptám, ale…“

• „Nezlobte se, zajímá mě…“

• „Promiňte, můžu se zeptat…?“

• „Mohl bych se zeptat…?“

• „Doufám, že nevadí, když se zeptám…?“

• „Pokud je to v pořádku, rád/a bych se zeptal/a…“

• „Omlouvám se, jestli je to příliš osobní, ale zajímá mě…“

Tip: Když čtete tyto příklady, určitě vás už napadají další vlastní varianty. Sepište si je a nalepte na skříň, monitor nebo na zeď. Až se ocitnete v napjaté situaci, mrkněte na ně a použijte je. Možná vás překvapí, jaký rozdíl udělají! 

Která z těchto vět vám zní nejpřirozeněji – a kterou zkusíte jako první?

Chcete umět klást otázky, které lidé rádi zodpoví? Ozvěte se – projdeme to spolu.